Basic HTML Version
56
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
(Social chronicle)
čtyři komíny. Severní pece mají tvar komolého jehlanu,
jižní tvar oválný. Vlastní peciště mají cylindricky tvar, do
každého ústí na úrovni prvního patra tři roštová topeniš-
tě na spalování dřeva či uhlí. Vzduch potřebný ke spalo-
vání se peci nasál a procházel popelníkem topenišť
k palivu na roštech. Horké spaliny a plameny z tohoto
topeniště procházely do pece a prostupovaly navezeným
vápencem vzhůru. Odspodu je pec opatřena dvěma vybí-
racími otvory. Vrchní část je prodloužena o komíny
a opatřena zavážecími otvory. Dolní partie peci jsou
obklopeny pracovními prostory, zavážecí lávka slouží
oběma dvojicím pecí, je kryta a uprostřed opatřena
výtahem.
Obec Třemošnice prováděla desítky let jen nejnutnější
údržbu, aby stavba neohrožovala návštěvníky. Roku 2004
byla vápenka v Závratci prohlášena za kulturní technickou
památku. V roce 2008 byly získány finanční prostředky
z Evropské unie a mohl se začít realizovat projekt rekon-
strukce. Nově byla tedy zrekonstruována jedna část vápen-
ky tzv. Berlova a v jejich interiérech vzniklo i muzeum
vápenictví.
Muzeum Berlova vápenka – expozice vápenictví
V muzeu jsou expozice:
l
Geologie v Železných horách
l
Počátky vápenictví v Železných horách
l
Berova vápenka
l
Zpracování vápence v Železných horách pokračuje
Otevírací doba březen až říjen.
Více na http://www.tremosnice.cz/cz/kul-vapenka.php.
Obr. 1
Vápenka v Závratci.
Snímek z 30. let 20. století
Obr. 2
Vápenka v Závratci.
Snímek ze dne 27. 12. 2010
Obr. 3
Využití původní vyzdívky
Z pracovního řádu firmy D. Berl vápenné pece
v Závratci:
Topiči
– topič, podpecný.
Dělníci při pecích
– nakladači a skladači kamene, váp-
na a uhlí.
Dělníci pro denní provoz
– kováři, koláři, tesaři,
zámečníci, obsluhovači kotlů a zednici.
Dále zde pracovali kočí, kteří s koňmi dopravovali vozí-
ky s vápnem a uhlím na drážce od železnice a od
lanovky. Podle pracovního řádu z roku 1918 mohly ve
vápence pracovat děti od „plných“ 14 let.
Vápenné pece nevyhasínaly, vápno se pálilo 24 hodin
denně, každých šest hodin se vápno z pece vyhrabávalo.
Topiči a podpecní pracovali po dvanácti hodinách, ostat-
ní dělnici pracovali jen na denní směnu dvanáct hodin
šest dni v týdnu. Počátek a konec práce se ohlašoval par-
ní píšťalou. O svátcích, včetně Velikonoc a Vánoc, praco-
vali topiči i podpecní (měli povolení na dopoledni boho-
službu). Ostatní dělnici měli volno. Výplata byla týdenní,
každou sobotu v kanceláři závodu. Strhávalo se nemo-
censké pojištěni, úrazové pojištěni, pokuty a peněžní
zálohy. Pokud se dělník provinil proti nařízení pracovního
řadu, dostal důtku, pak peněžitou pokutu a nakonec
mohl byt propuštěn. Peníze z pokut se dávaly do poklad-
ny chudých obce Závratec.
V roce 1944 byl průměrný měsíční plat topiče 1 260 K,
podpecného 900 K, nakladače kamene 800 K
a pomocného dělníka 400 K.
Svůj pracovní řád měli i koně.
ODEŠEL ING. JAROSLAV PĚNIČKA
Pohodu a klid loňských vánočních svátků zkalila mnohým -
zejména starším - keramikům smutná zpráva, že dne
22. prosince 2010 zemřel ve věku nedožitých 79 let Ing.
Jaroslav Pěnička. Následujícími řádky chceme v krátkosti
připomenout jeho životní běh a přínos k rozvoji českého
průmyslu výroby keramických obkladových materiálů.
Jaroslav Pěnička se narodil 28. 3. 1932 v Třešti a po absol-
vování běžných školních povinností odmaturoval v r. 1951
na gymnáziu v Telči. Inženýrský titul získal v r. 1956 na
Katedře technologie silikátů (dnešní Ústav skla a keramiky)
Vysoké školy chemicko-technologické v Praze obhájením
diplomové práce z oblasti žárovzdorné keramiky. Po ukon-
čení vysokoškolského studia nastoupil jako vedoucí labora-
toře ve Zlivské šamotárně, která byla koncem padesátých
let v rámci reorganizačních změn začleněna do Chlumčan-
ských keramických závodů. Již zhruba po půl roce od této
Keramický zpravodaj 27 (1) (2011)