Basic HTML Version
54
Keramický zpravodaj 29 (6) (2013)
sPOlEčENská kRONIka
(association chronicle)
odešeL LiBoR vYhNaNovSký
Dne 26. 11. 2013 nás opustil pan Libor Vyhnanovský ve vě-
ku 84 let. Narodil se 24. 7. 1929 v Libušíně. Po absolvování
reálného gymnázia ve Strakonicích pracoval v SONP Kladno
v chemické laboratoři a potom na Generální ředitelství
Československých keramických závodů.
Po revoluci podnikal. Založil firmu INCER industrial ceramics
– zde především překládal z angličtiny, němčiny, francouz-
štiny. Působil také jako šéfredaktor časopisu KERAMIK.
V posledních letech byl v Životě 90, kde učil angličtinu
a kurzy paměti. V mládí i v dospělém věku sportoval, celý
život hrál šachy. Zdraví mu sloužilo, problémy nastaly v po-
sledních třech letech.
Osobnost Libora Vyhnanovského tak, jak jsme ho znali:
Libor prosazoval jeden pro něho charakteristický princip,
když mohl nabídnout tykání, při dodržení všech pravidel
slušného chování a etikety, tak ho nabídnul. a tomu, kdo
mu třeba po letech začal vykat, osobitě slušně a vtipně
vynadal. Někdy to bylo nepřímo, jindy i beze slov. Pokud
se mu výjimečně příčilo tykání s někým, vytrvale mu vykal.
U většiny zákazníků ve výrobních i v obchodních organi-
zacích on znal a jeho znal značný počet lidí. To dokázalo
často zjednodušit problémy s komunikací. Myslím, že se
nikdy nestalo, abychom se náhodně (nebo cíleně) nesetkali
s jeho některým starším známým nebo kolegou. Většina
byla v Liborově věku nebo starší, ale i s mladšími se dokázal
také okamžitě seznámit.
V jednom období začal mít zálibu v určitých nových stol-
ních společenských hrách systému „papír, nůžky a dodělej
si sám“. Mezi nejoblíbenější patřily „Fantom Staré Prahy“
a „Boj o poklady“. Mnohé známé dokázal pro takovou
hru nadchnout tak, že ji hráli, jak se říká do padnutí těla,
s kolegy včetně Libora, pak i bez něj. Hráli ji během služeb-
ních cest na hotelu nebo cestou vlakem, ale potom i třeba
doma. V té souvislosti si vzpomínám na hru „Boj o poklady“
nebo „Piráti“, kde nejsilnější figurou byl Duch, který se, jak
Libor říkal, nemůže jmenovat jinak než Cát.
Další zálibou bylo i slovní opakování a důsledné dodržování
pravidla, které znělo: „Abychom se mohli názorově rozejít,
musíme se pojmově shodnout“. Nejenom proto byl do
poslední chvíle platným a ak-
tivním členem Názvoslovné
komise Silikátové společ-
nosti. Měl značné tech-
nické a terminologické
znalosti v oblasti žárovzdor-
ných materiálů, včetně její-
ho profesního slangu, který
v určitém období cílevědo-
mě sbíral. Shromažďoval
h l a v n ě n á z v y, jména ,
zk r a t ky a termíny z obor u
ž á r u v z d o r ných materiálů
a výrobků. Zvlášť z a j í ma -
v á b y l a slangová a úzce profesní označení v celé své
škále. Bohužel v průběhu času větší část zaznamenaných
informací někde pozapomněl, či je někomu půjčil bez ná-
vratu, a tak je nebylo možné například vydat tiskem, jak
jsme o tom uvažovali.
Libor měl několik dalších významných sběratelských aktivit.
Nejzajímavější bylo systematické sbírání kontaktů a kon-
taktních údajů na osoby, kolegy s odbornou profesí blízkou
oboru jeho práce, se kterými se setkal, korespondoval nebo
jenom telefonoval. Jeho ručně psaný seznam byl obsáhlý,
průběžně ho doplňoval a aktualizoval. V době největšího roz-
machu měl srovnatelný počet údajů například se současným
tištěným telefonním seznamem firem, ale bylo v něm něco
navíc. Mnozí, kteří čtou tento text, seznam někdy využili, ať
přímo nebo zprostředkovaně a třeba ani o tom nevědí.
Libor svůj seznam využíval i k tomu, aby mohl včas gratu-
lovat k narozeninám. Své gratulace psal veršovaně a nikdy
nepostrádaly vtip. Dokázal je psát během jednání, kterého
se právě zúčastnil, aniž by ztratil přehled. Pokud byl účast-
níkem i jubilant, pak byl v textu zakomponován i program
jednání nebo zajímavé problémy, které se právě řešily.
Dokázal velice rychle napsat smysluplnou básničku sesta-
venou i ze slov, která na první pohled k sobě nepatří. A ve
velké většině končil: Za keramický (případně jiný) výbor,
Vyhnanovský Libor.
Vzpomínky vlastní i dalších pamětníků shromáždil
Jaroslav Stoklasa
kaReL pavLík ČeSTNým ČLeNem SiLikáTového SvazU
Valná hromada Silikátového svazu dne 19. 11. 2013 ocenila
zásluhy svého tajemníka Ing. Karla Pavlíka o dosavadní roz-
voj svazových činností a bezchybné fungování sekretariátu
a udělila mu čestné členství v Silikátovém svazu.
Pan Pavlík vykonává funkci svazového tajemníka nepřetrži-
tě již od založení v roce 1992, tedy plných 21 let. Šťastný
nápad získat jej pro tuto činnosti měl jeden ze zakladatelů
svazu, ředitel tehdejšího Keramického servisu RNDr. Jiří
Vaněk, CSc., který měl možnost ocenit úroveň jeho znalostí
a organizačních schopností již při dřívější spolupráci. Tehdy
47letý ing. Pavlík pracoval v odboru stavebnictví Minister-
stva průmyslu a obchodu, kam byl krátce předtím přeřazen
v rámci reorganizace centrálních úřadů ze zrušeného Mini-
sterstva stavebnictví ČR. Po zvážení současných okolností
pro něj perspektivní nabídku přijal.
Díky své dochvilnosti v dodržování termínů, jasnému
vyjadřování a přesné formulaci písemností si záhy získal
plnou důvěru a respekt členských organizací svazu a jejich
vedoucích představitelů. S využitím svých dřívějších kontaktů
postupně rozšiřoval propojenost svazu s ústředními orgány,
zejména s MPO a s dalšími zájmovými organizacemi a svazy.
V roce 2002 navrhl a po schválení realizoval rozšíření působ-
nosti svazu o nakladatelskou činnost v oblasti vydávání stře-
doškolských i vysokoškolských učebnic a zájmových publika-
cí, kde zastával funkci technického redaktora. Od roku 2010
působil jako editor Keramického zpravodaje. U vydavatelské
činnosti také zabezpečoval její ekonomickou stabilitu.
Nezbývá tedy, než Karlu Pavlíkovi za jeho dlouholetou
a obětavou činorodou práci pro Silikátový svaz a keramický
průmysl obecně co nejsrdečněji poděkovat a k zasloužené-
mu udělení čestného členství upřímně blahopřát.
Evžen Krameš