Basic HTML Version
8
Keramický zpravodaj 28 (2) (2012)
4. Výsledky experimentů
U všech zkušebních vzorků je zřejmý výrazný pokles póro-
vitosti střepu (pokles nasákavosti – obr. 3, růst objemové
hmotnosti – tab. 3) s růstem vypalovací teploty. Již nejnižší
použitou vypalovací teplotu 1120 °C lze pro střepy s obsa-
hem kalů z praní moravské droby (lom Výkleky VK a Luleč
LK) označit jako teplotu slinutí, která odpovídá nasákavosti
střepu 2 %. S nárůstem vypalovací teploty již dochází u těch-
to střepů k deformacím a nadýmání, a proto nemohly být pro
tyto střepy relevantně stanoveny některé uváděné parametry
(tab. 3). Velmi dobrá slinovací aktivita vzorků s obsahem kalu
Výkleky je do jisté míry způsobena granulometrií. Zbytek na
sítě 0,063 mm byl u tohoto kalu nejnižší (tab. 1).
Je patrné (obr. 3), že střepy obsahující odprašky vykazují
v porovnání se střepy na bázi lomových kalů nižší slinovací
aktivitu, která se projevuje i tím, že po výpalu na nejvyšší po-
užitou teplotu 1170 °C nebylo dosaženo například u směsí
s obsahem žulových odprašků (ZO) a amibolitických od-
prašků (AO) ani teploty slinutí. Nejnižší slinovací aktivita je
patrná u střepu obsahující amfibolitické odprašky (AO), což
souvisí s mineralogickým složením tohoto typu odprašků
(tab. 2). Na rozdíl od ostatních neobsahují živce, standardní
keramické tavivo.
Vzorek
Teplota
v
ý
palu
[°C]
Smrštění
výpalem
[%]
Pevnost
v ohybu
[MPa]
Objemová
hmotnost
[kg.m
-3
]
Zdánlivá
pórovitost
P [%]
Zdánlivá
hustota
[kg.m
-3
]
Ztráta
žíháním
[%]
BK
1120
7,4
26,8
2213
11,7
2505
5,77
1150
9,0
30,8
2324
3,9
2418
5,79
1170
9,3
32,2
2366
1,4
2400
5,87
LO
1120
7,0
26,4
2214
11,4
2501
6,27
1150
8,2
30,1
2309
3,7
2397
6,30
1170
8,2
35,3
2313
1,7
2353
6,38
LK
1120
9,0
31,7
2348
5,0
2474
6,74
1150
9,4
36,5
2375
1,3
2407
6,75
1170
Deformace vzorku během výpalu
OK
1120
6,4
21,4
2129
16,2
2542
5,02
1150
7,7
22,9
2226
10,4
2485
5,02
1170
8,8
24,8
2294
5,7
2433
5,04
VK
1120
10,5
35,2
2397
4,7
2516
8,46
1150
10,7
x
x
x
x
8,43
1170
Deformace vzorku během výpalu
ZO
1120
4,3
22,0
2005
22,7
2593
5,35
1150
5,8
26,9
2119
16,4
2536
5,37
1170
7,1
29,3
2217
5,5
2346
5,49
AO
1120
3,0
17,4
2046
26,0
2767
6,56
1150
4,0
24,2
2152
22,2
2764
6,59
1170
6,3
28,9
2345
11,0
2635
6,63
Vzhledemk tomu, že s nárůstem vypalovací teploty nedocházelo
u jednotlivých surovinových směsí k výraznějšímu nárůstu ztráty
hmotnosti žíháním, lze se domnívat, že veškeré rozkladné reak-
ce ve střepu již byly po zkoušených rychlovýpalech dokončeny.
U nepřímé metody posouzení mrazuvzdornosti je nutné
počítat s tím, že je pouze orientační. Není proto možné ho
považovat za příliš vypovídající o skutečné mrazuvzdornosti
vyrobených vzorků, obzvláště jedná-li se o vzorky s nízkou
nasákavostí. Z tohoto pohledu je velmi pozitivní, že většina
střepů po výpalu na 1150 °C vykazuje nejenom nízkou
nasákavost (obr. 3), ale také výhodnou distribuci velikosti
pórů, která se projevuje nízkými hodnotami T-value (tab. 4),
které jsou předpokladem dobré mrazuvzdornosti střepu.
Nárůst teploty výpalu z 1120 °C na 1150 °C znamená pro
všechny střepy pokles hodnoty T-value.
U vybraných střepů s nejlepší slinovací aktivitou vyrobených
na bázi kalů z praní moravské droby (lom Výkleky a Luleč)
po rychlovýpalu na 1120 °C a výpalu na 1030 °C v provozní
cihlářské tunelové peci (TP v tab. 5) byla mrazuvzdornost
posuzována i přímo zmrazovacími cykly. Nižší teplota výpalu
a nasákavost střepu nad 10 % znamenala pro zkoušené stře-
py vznik trhlin a odprýsknutí. Po rychlovýpalu na 1120 °C byly
již oba zkoušené střepy klasifikovány jako mrazuvzdorné.
Tab. 3
Vlastnosti vypálených střepů